Jak na focení Vašich dětí venku

  1. Záměr

U každého focení je nejdůležitější promyslet si v první řadě záměr – budu chtít obohatit rodinné album o spíše pózované fotky celé rodiny nebo budu chtít zachytit momentky ze společného života? Odpověď, kterou doporučuji, je ano a ano. A to právě proto, že někteří naši blízcí –  konkrétně děti, si dokáží při focení zachovat autenticitu a cítit se nenuceně a uvolněně, před foťákem, s čímž má většina dospělých problém.U tohoto focení je cílem zachytit emoce, atmosféru a prchavý okamžik. Do toho, co se před Vámi děje, tedy nezasahujte: Neříkejte dětem, kam se mají koukat, kam se mají postavit apod. Toto focení má reportážní prvky – začneme tím, že vyfotíme celou scénu, tedy například dítě hrající si s tátou tak, aby bylo na první pohled jasné, kde se scéna odehrává, co se děje a kdo na sérii fotek bude. Pokud máme úvodní fotku, můžeme přejít k focení více zblízka abychom lépe zachytili emoce. 

Naopak stylizované portréty, kdy se snažíte seřadit děti a rodiče do jednoho snímku je problematické. Často Vám menší děti v nějaké rodinné skupinové póze vydrží jen několik vteřin. Takové focení dává smysl, pokud jsou děti starší a dokážou alespoň pár minut vydržet v klidu. Pokud to shrnu – když máte spíše akční děti, které neposedí tak toho využijte a snažte se zachytit momentky, foťte reportáž. Pokud Vaše ratolesti vydrží alespoň pár minut pózovat, tak toho rovněž využijte – a nenuťte je do umělých momentek. Všichni to známe – „Dělejte něco, hrajte si, ale předstírejte, že Vás nefotím!“

Pokud se rozhodnete pro spíše reportážní focení dětí při hře, pak ideálním společníkem na focení může být například Váš pes. Z mých zkušeností děti focení s jejich milovaným psíkem vždy velmi baví a vznikají akční, ale zároveň velmi zajímavé fotky. Pokud nemáte čtyřnohého kamaráda, nezoufejte, několikrát se mi osvědčilo zapojit do focení dětské hřiště nebo něco zcela obyčejného: Například bublifuk, se kterým se dají vykouzlit zajímavé fotky. Zkrátka  – experimentujte.

  1. světlo

Při venkovním focení – na rozdíl od focení v interiéru, je třeba si uvědomit, že většinou pracujete s jedním velmi silným zdrojem světla – slunce, které dokáže někdy velmi potrápit, ale pokud znáte alespoň základy práce s ním, tak Vám pomůže vymalovat pěkné snímky. Dnešní doba často vyzdvihuje tzv. zlatou hodinku na prakticky jakékoliv focení, která má především velmi pěknou barvu světla ( žlutě-oranžovou).

Ovšem, před takovým focením je vždy potřeba brát v potaz charakter krajiny nebo místa, kde fotíte. Například: Pokud budete chtít fotit v lese, tak vám samozřejmě slunce „zaleze“ mnohem dříve, než například na louce, kde není žádný les nebo kopec – tedy nic, kam by se Vám světlo mohlo schovat. Na vyřešení tohoto problému existuje jednoduchý trik: Stačí navštívit online leteckou mapu, kde zjistíte podmínky na místě plánovaného focení. Časem poznáte, že než dodržovat knižní hodinu před západem slunce, je často lepší fotit spíše 2-3 hodiny před západem slunce, kdy má už světlo zlatavou barvu, ale není dosud zapadlé pod mraky nebo za krajinou. Pokud Vám okolnosti nedovolí fotit při nebo těsně před zlatou hodinkou, nezoufejte: I odpolední světlo je dobrým spoluhráčem.

Rozhodně ovšem nedoporučuji fotit při tvrdém poledním světle (v létě cca od 11 do 15 hodin), kdy je slunce vysoko na obloze, což způsobuje nehezké stíny na obličeji – a všeobecně nám lidem příliš nesluší. Pokud je někdo ranní ptáče, je možné fotit i v  ranních hodinách (v létě od 7 do 9), kdy je světlo velmi podobné odpolednímu.

Existují čtyři základní směry světla na fotce, které Vám slunce venku umožní využít na vaše focení. Nejnáročnější je využít protisvětla, které se Vám odmění velmi příjemnými snímky, kdy je subjekt Vašeho focení nasvícen zezadu, což znamená, že má příjemně zvýrazněný obrys a pozadí za ním je světlé.

Dále je možné využít světlo z boku, které dokáže snadno oddělit osobu od pozadí – a fotka tedy působí plastičtěji. Zároveň působí světlo přirozeně a nechává polovinu obličeje ve stínu. Světlo může být za zády fotografa, svítí tedy přímo do obličeje focené osoby, což je velmi nepříjemné – využíváme ho proto pouze v krajní nouzi. V neposlední řadě můžeme fotit ve stínu nějakého objektu, typicky stromů nebo budov. Při této technice mohou vznikat tzv. přepaly – nežádoucí čistě bílé časti fotky, kterých se vyvarujeme tak, že pozadí na fotce bude rovněž ve stínu.

Pokud začínáte s focením, může se být velmi atraktivní fotit při zatažené obloze. Především proto, že obloha změkčí světlo tak, že velmi lahodí tvářím a odpadá problém s tím, zda máte světlo za zády nebo z boku apod. Světlo je totiž téměř rovnoměrně rozptýlené.

  1. Kompozice

Oproti focení v interiéru nám exteriér nabízí větší svobodu pohybu a práci s kompozicí. Začněme tedy s horizontem – je dobré ho držet ve spodní třetině fotografie, případně v polovině, pokud byste se s horizontem dostali do horní třetiny, fotka by působila spíše dramaticky – a ve většině případů se nám to na rodinné focení nehodí.  Dále fotíme z úrovně očí, případně z mírného nadhledu, pokud nám situace nedovolí jinak. Podhled bude nevyhovující zejména u dětí.

Do pozadí fotografie se snažte zakomponovat spíše světlejší plochy – fotka díky tomu bude působit vzdušněji a pozitivněji. Pokud ve fotce převládá spíše tmavé pozadí, fotka zvyšuje napětí v divákovi a navozuje drama.  

V neposlední řadě je třeba zmínit ořez: Často na fotografiích vidím, že si člověk snaží ponechat příliš prostoru okolo fotografované osoby tak, „aby tam toho bylo co nejvíc“. Zbytečný odstup vám neumožní vytvořit nízkou hloubku ostrosti – a často již při focení dokážete odhadnout správný ořez – nebojte se a foťte tedy „více zblízka,“ viz fotky ve článku.

Focení by měla být především zábava. Co dělat, pokud se Vám nepodaří při prvním focení uplatnit všechny zmíněné rady? Vůbec nevadí, experimentujte, zkoušejte, pozorujte a učte se. Časem Vám tyto zásady přijdou jako naprostá samozřejmost.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *